3. kapitola
18. 8. 2009
Uběhli už dva týdny od Harryho příjezdu na nové Ústředí. Hermiona se v pořádku vrátila z její mise a ve štábu Fénixova řádu se střídalo mnoho lidí, takže Harryho výzvědné buňky byly uspokojeny. Zrovna seděli u dopolední svačiny, když se k nim přidala Tonksová.
„Ahoj všichni,“ pozdravila je vesele.
„Nazdárek. Co ty tady děláš? Neměla bys být na ministerstvu?“ podivil se Sirius.
„Po pravdě řečeno měla, ale musela jsem přijít říct, že dneska je porada Řádu, Moody to povídal. Chce projednat vstup Harryho do organizace a ještě nějakou věc, ale jak znám naše Moodyho, tak z něj nic nevypadne dřív, než se všichni sejdeme,“ zrozpačitěla Tonksová a mrkla na Blacka.
„Jojo, pošlu do sálu Rady někoho, aby to tam připravil na večer,“ řekla jí Molly.
„OK, tak já zase jdu. Mějte se!“ a odešla.
„Tak když máme tu zahradu, tak připravte vy tři sál. Siriusi, tebe nemá cenu prosit, takže ty si dělej, co chceš,“ pokynula jim paní Weasleyová.
„Harry by tam neměl chodit. Není členem,“ ozval se po chvíli mlčení Sirius.
„Vždyť to je jedno, ne? Stejně tam bude muset dneska jít, aby měl proslov-“ opáčila Molly, nebyla přerušena.
„Proslov?“ vyhrkl Harry. Hermiona se zahihňala.
„Ano, proč ne?“ otázala se Molly.
„Ale…ale to mi nikdo neřekl!“ zaprotestoval Harry.
„Poslyš, nebudeš tam stát dvě hodiny, tak na deset minut, ne?“ uklidnila ho Hermiona.
„No to teda díky. Nechtěl bys mi ho rovnou napsat?“ navrhl naprosto s andělskou tváří Potter.
„A víš, že ani ne?“ zabručela jeho kamarádka.
„Tak to abych už šel,“ vstal Harry a odpochodoval směr druhé patro.
„Škoda, že nebudu moct jeho proslov slyšet!“ posteskla si Ginny.
„Neboj, budu ti vyprávět. To mě zajímá, co vymyslí,“ řekla Hermiona. A další salvy smíchu od zbývající čtveřice.
Večer…
Moody stál na stupínku v sále Rady. Ostatní seděli v „hledišti“ ve svých hábitech se znakem Fénixova řádu.
„Tak tedy…je na čase si zvolit nového vůdce Fénixova řádu!“ zvolal bystrozor. Čarodějové pod ním začali na něj něco pokřikovat.
„Ticho!“ zařval. A taky se tak stalo.
„Tak…na papírek napište jméno, koho byste chtěli v čele,“ řekl klidně Moody. Členové měli v rukou papír a brk.
„Dejte se do toho,“ vybídl je. Na moment bylo slyšet jen škrábání brků. Moody si hlasovací lístky přivolal: „Accio!“ a vhodil je do mísy. Pak zamumlal další zaklínadlo a jeden z papírků vylítl vzhůru.
„Nejvíce hlasů získala Nymfadora Tonksová,“ vyhlásil Moody volby. Davem to zašumělo.
„Cože? Moody, to si děláte legraci!“ vyjekla překvapeně Tonksová.
„To oni!“ bránil se Pošuk a zkřivil ústa do úsměvu. Tonksová zavrtěla hlavou, a za to ji začali členové hecovat, aby vylezla nahoru k lovci černokněžníků. Nymfa se vzdala a odevzdaně šla ke stupínku.
„Hodně štěstí,“ zabručel Moody.
„To je zlý sen,“ zašeptala horečně Tonksová.
„Zdá se, že?“ uchechtl se zlověstně Moody. Tonksové se překroutil žaludek a tupě civěla pod sebe.
„Ehm…no…,“ a vzápětí vyběhla ze síně směr koupelna a docela hnusně se vyzvracela. Hermiona se zvedla a šla za ní.
„Halo? Jste tam?“ zaklepala na dveře koupelny.
„Jo, jsem…počkej chvíli, musím se upravit,“ ozvalo se chabě. Hermiona si oddychla. Pak cvakl zámek a ona vešla. Nymfa seděla na podlaze a ona se vedle ní svalila.
„Co to bylo?“ Hermiona nadzvedla tázavě obočí.
„Nejsem moc přesvědčivá, že. Nevím, který blázen pro mě hlasoval, ale tohohle postu se rozhodně vzdám,“ odpověděla Tonksová.
„No já nevím…víte, myslím si, že máte čas na takový starosti. Obdivuju ovšem vaší troufalost vaší…no prostě upřímně…střeštěnosti,“ přiznala Hermiona.
„Další rozumný člověk! Ale jako, bystrozorství mě baví!“ řekla na oko výhružně Nymfa.
„Taky vám to neberu. Tak pojďte, ať jim to povíte,“ vstala rozhodně Hermiona. Tonksová za ní vyšla. Ginny, která stála o patro výš, se svíjela tiše smíchy. Hermiona se na ni přísně podívala, ale Ginny prostě ne a ne přestat, a tak měla i bývalá prefetka co dělat, aby se k ní nepřidala. Tonksová mezi tím už odvážně předstoupila před všechny lidi v sále a vzdala se postu.
„Jste blázni! Víte, jak se liším od Brumbála? Stokrát! Nejvíckrát! Ale byl to teda vtip dne,“ řekla nakonec Nymfa a za mírného potlesku zmizela v davu. Cestou se všem ukláněla (lehce) a smála se. Moody opět mávl hůlkou a další papírek se zvedl.
„Druhý nejvíc volený je Remus Lupin!“ oznámil jim Pošuk. Za velkého potlesku a za důstojného šustění svého pláště vystoupil. Poděkoval jim a přijal post. Moody se spokojeně usadil na své místo tam dole.
„A nyní nás žádá Harry Potter o vstup do Řádu. Každý zná jeho jméno, víme, co dokázal, přesto chci krz hlasování zjistit, jak moc souhlasíte s jeho návrhem. Nechť spravedlnost zvítězí,“ vyzval je Remus. Harry se nervózně zavrtěl na židli. Ó Voldy, ať mě přijmou! Modlím se za všechno na světě, taky chci dělat mise, miluju dobrodružství…
„Harry Potter je oficiálně přijat do Fénixova řádu!“ zahulákal na všechny Lupin. Harry se probral ze svého zamyšlení a vystoupil k Náměsičníkovi. Ten na něj mrkl a přejel hůlkou po jeho hábitu, hned měl Harry hábit Řádu.
„Vítej mezi námi,“ řekl Remus a sám se posadil. Harry přešlápl a nejistě pohlédl na Hermionu. Ta na něj kývla.
„Tak teda…díky za vaše hlasy!“ začal Potter. Hermiona se začala mlčky svíjet smíchy a za to ji Harry sjel pohledem Tys-taky-určitě-nebyla-o-nic-lepší! Moc mu to nepomohlo.
„Doufám, že vám nepřinesu smůlu…na to mám talent,“ pokračoval dál, dostalo se mu varovného zakašlání od Lupina. Á, to jsem neměl asi říkat.
„Prostě ještě jednou dík, po tomhle jsem toužil,“ řekl Harry a pro jistotu se vzdálil ke své židli za hlasitých ovací…
„Měla jsi ho slyšet, Ginny!“ hýkala smíchy Hermiona. Rudovláska se po jejím vyprávění ze zasedání začala nekontrolovatelně chechtat. Do Ginnyina pokoje vrazila paní Weasleyová.
„Ginny by měla jít spát,“ řekla nekompromisně Molly.
„Už se na tom pracuje, mamko,“ ujistila ji dcera.
„Mimochodem, zítra pojedeme na Příčnou ulici pro věci do školy. Dostala jsem dopisy pro vás všechny, kromě Harryho,“ oznámila jim.
„Já ale nechci nastoupit,“ vyhrkla Hermiona.
„Prosím?“ zeptala se nechápavě paní Weasleyová.
„Letos nikam nepojedu, když školu ovládl Voldemort,“ odpověděla příkře Hermiona.
„Taková slova od tebe…a co vzdělání?“ chtěla vědět Molly.
„Pochybuju, že to bude klasické vzdělání na OVCE. Bude plné černé magie!“ řekla kysele Hermiona.
„Jak myslíš…,“ paní Weasleyová pokrčila rameny a odešla.
„Hermiono!“ zašeptala Ginny, „to je jen sranda, nebo? Pojedeš doufám.“
„Ne, tohle tolerovat nebudu, tuhle magii. Když je Harry členem Řádu, budeme určitě spolu plnit úkoly,“ ozřejmila situaci brunetka.
„To tam budu docela sama…jenže mamka mi nedovolí odejít,“ prohlásila zklamaně Ginny.
„Sama nebudeš, to si piš. Mě bude hrad taky scházet, ale co se dá dělat. Promiň, radši půjdu,“ Hermiona vstala a taky odešla. Ginny zabořila hlavu do polštáře a rozbrečela se.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář