3. kapitola - Tradiční Vánoce ve znamení Silvestra
10. 12. 2010
Po katastrofální události uběhly dva měsíce a Vánoce byly za dveřmi. Pobertové a ostatně celá škola měli pifku na Snapea a Malofye, kteří si ještě doteď museli odpracovávat trest a dohánět za ostatní bodový rozdíl, který svým činem způsobili.
Před sebou měli ještě poslední školní den, tedy pátek. Pobertové zůstávali na Vánoce v Bradavicích. Místo oběda šli do knihovny, což bylo víc než atypické. Museli dodělat pojednání pro profesorku Prýtovou o úponici jedovaté. Siriusovi a Jamesovi chyběl ještě jeden palec. Remus měl práci dávno hotovou a Peter neměl ještě nic. Sirius koukal na Remuse psíma očima – prostě škemral o opsání eseje. Remus se tvářil, jakože nic nevidí. Zazvonilo. Čtyři osoby se současně zvedly od stolku v knihovně a než vyšly z hradu, staly se z nich čtyři nabalené obludy.
„Proč je každý rok víc a víc sněhu?“ nadával polohlasně James.
„Třeba to zařídil Srabus, aby nás naštval,“ zamyslel se duchaplně Sirius.
„Tak to ať si zkusí a ještě něco zažije,“ zavrčel James.
„Klid, kámo, ten si jen tak dlouho něco nezkusí, jestli nechce mít zaracha do konce roku.“
„Jen jestli ho už do toho konce roku nemá. Já bych se v jeho případě bál o prázdniny.“
„Nekažte mi Vánoce kecama o Srabusovi a přemýšlejte, komu letos uděláme Kanadu,“ ozval se Remus.
„Super, ale nechám to až na pak, když přežiju tuhle hodinu bylinkářství,“ odpověděl mu James. Konečně se prodrali sněhem ke skleníku číslo dvě a zařadili se zástupu čekající, až přijde profesorka Prýtová.
Třiadvacátého prosince bylo ráno víc randálu než obvykle. Ne že by ve školní den nebyl kravál, ale vždycky byl utlumen tím, že se někdo učil na první hodinu. Dneska odjížděli některý lidi domů na vánoční prázdniny. Pobertové a holky zůstávali snad jako jediní studenti z Nebelvíru v Bradavicích, ale ani jednoho z nich to netrápilo. Za to Snape a Malfoy byli u brány hrady jako první a čekali na vlak, což neušlo bystrýmu zraku všech ostatních.
„Výborně, aspoň zbyde víc cukroví na nás,“ usmál se spokojeně Remus.
„Odkdy mluvíš o jídle zrovna ty, Reme?“ zeptal se překvapeně Sirius.
„Já mám cukroví rád, jestli sis ještě nevšiml,“ upozornil se smíchem Remus.
„No to sice jo, ale jídlo vychvaluje vždycky Péťa…“
„Na Vánoce se chovala i moje drahá tetička jinak, takže si to vezmi takhle…“
Odpoledne byla liduprázdná společenka, a tak se zbytek rozhodl, že jedna skupina bude nahoře ve věži a druhá bude dole kouzly posílat sněhové koule. O společenku se strhla bitka, kde jako vítězové vyšli jak jinak než Pobertové. Holky byly během okamžiku mokré, a když na jejich zábavičku přišla profesorka McGonagallová, okamžitě poslala holky do hradu, a pak na všechny asi dalších pět minut přísně mluvila, jak si to představují.
U večeře si všichni posedali kolem havraspárského stolu. Peter byl víc než spokojený se všemi chody, což nikoho nějak nevzrušovalo, zatímco Remus si zabral celou mísu s cukrovím, protože se vsadil se Siriusem, že ji celou sní. Sirius věděl, že se po celou dobu mísa naplňuje, takže Remus neměl šanci a prohrál sázku. Za trest musel oběhnout celé famfrpálové hřiště v pyžamu a trepkách. Jean a Ewelin přišly dokonce s vlaječkama.
Na Štědrý den začalo sněžit a brzy zapadlo celý hřiště až po nižší tribunu. Všichni radši zůstali na kolejích, aby zmenšili hrozbu konfrontace s padajícím sněhem. Po tradičním obědu se všichni spíš odkulili na společenky a holky dokonce usnuly. James a Sirius se rozhodli provést kanadu na místě. Nalíčili Lily a Ewelin neuvěřitelným způsobem a na čelo jim napsali Miluju Snapea! a měli co dělat, aby se nerozchechtali. Pak se odplížili do pokoje, aby se mohli v klidu cpát sladkostmi. Na večeři se vybodli a vzali košťata, aby se mohli v noci prolítnout nad zasněženým hřištěm. Holky se hned ochotně přidaly, přičemž netušily, že dvě z nich jsou zmazané. Pobertové těžko zadržovali smích, a tak se jich pořád holky ptaly, co mají. Když dorazili do Vstupní síně, rozkdákala se tam smíchy Inna Letrová z Havraspáru, jakmile spatřila Lily a Ewe. Holky odběhly do nejbližší holčičí koupelny.
„Já bych radši utíkal, než přijde pohroma!“ varoval je se smíchem James.
„Přesně tak, běžíme!“ startoval Sirius. Všichni čtyři s koštětem v ruce seběhli schody nejrychleji, jak dokázali a za bránou se ihned odrazili na koštěti do vzduchu. Jakmile byli u jezera, slyšeli v dálce jekot.
„Blacku! Pottere! Já si pro vás dojdu!“ křičela Lily.
„Jasně, až nasněží a roztaje!“ zařval za ní James. Sirius se rozchechtal. Remusovi cukaly koutky. Pak už jasně slyšeli, jak k nim letí střela. Jamesovým a Siriusovým obličejem se mihl zděšený výraz a okamžitě vyrazili. Remus a Peter je napodobili. Lily vytáhla hůlku a začala za nima metat kouzla.
„Ty brďo, tys mi neřekl, že umí tak dobře lítat, kámo!“ vyjekl Sirius.
„Co já! Já to taky nevěděl!“ zaječel James a rychle se vyhnul kletbě od Lily.
„Remusi! Neznáš něco účinnýho?“ otočil se na Lupina James. Za chvíli bylo slyšet, jak někdo měkce žuchnul do sněhu. James hned zastavil koště. Remus k nim lehce doklouzal.
„Seshora jsem seslal na její koště klesací kletbu,“ oznámil jim Remus.
„Výborně. Kde je Péťa?“ rozhlížel se po obloze James.
„Vzal to obloukem zpátky,“ řekl Lupin.
„No, tak to si ho ještě vychutnáme,“ plánoval Sirius.
„Já bych si to nechal na Silvestra,“ brzdil ho James. Otočili košťata, zamávali dupající Lily a se smíchem zastavili u brány. Dvě malé stopy odpovídající Peterovi stoupaly vzhůru po schodech. James mrkl na Siriuse – Péťa má pomstu jistou.
Příští den ráno našel každý u sebe hromádku dárků. Sirius a James okamžitě vstali a natahali si je do postele. Péťovi dali předčasně sežrat zrádcovství a darovali mu šikovně zabalenou bombu hnojůvku. Jinak dostali od každého něco, přičemž holky jim poslaly krabici červů. Sirius je s odporem šel nechat spálit do krbu.
Ten den se jim holky vyhýbaly. A tak Pobertové nevystrčili nos z koleje a u krbu proseděli celý den a hráli Řachvýho petra. Sirius, jinak dítě štěstěny, za celé odpoledne schytal tolik Petrů, že měl celý obličej černý.
Na Silvestra uspořádal Brumbál malou zábavu ve Velké síni. Tradiční vánoční stromy byly zahaleny ledem a celá škola měla absolutně ledovou výzdobu. James to okomentoval slovy, že snad nejsou v Kruvalu, aby měli led všude. Po večeři bylo postaveno pódium pro nesmrtelnou skupinu Sudičky. Starší studenti šli tancovat, zbytek se šel ulejvat na kolej a počkat si na Nový rok tam. James a Sirius seděli sami u krbu. Peter spal.
„Brumbál je trochu senilní, nezdá se ti?“ zeptal se Sirius Jamese.
„Tak kdybych měl s kým tancovat…“
„Třeba s Evansovou, že?“
„Kdyby nebyla zmalovaná jako na Vánoce, tak by si to nechal líbit.“
„Pfff…“
„No co, Parkerová by si taky dala říct, ne?“
„A pro Rema Dromedu?“
„Copak si o mě povídáte, bratránku?“ ozvala se za nimi Andromeda.
„Hele, jak to že nejsi na parketu?“
„Kdybych měla s kým, tak by to něčem bylo, ne?“
„Zkus třeba Rema…“
„Hele, Siriusi, nech si to na jindy, jo?“
„Že bych se trefil?“
„Za prvé, nejsem na mladší kluky a za druhý, nejsem na tebe zvědavá. Tohle je moje věc, s kým jsem nebo nejsem.“
„Ahá, takže nemáš ani kluka!“ Za tohle si Sirius vysloužil kopanec do nohy.
„Tak to byl fail!“ zachechtal se posměšně James. Sirius mlčel.
„Za hodinu je ohňostroj.“
„Hm.“ James nechal Siriuse trucovat a vyšel na chodbu ven. Zaslechl na Velkém schodišti smích. Evansová a Brianová šly právě ze síně nahoru.
„Ale krasotinky, jakpak jste se bavily?“ začal je shora popichovat James. Lily vzhlédla, a když zjistila, kdo to je, okamžitě přidala do kroku.
„Safra!“ ujelo Jamesovi, který se dal na zběsilý útěk.
„Jen počkej!“ křičela za ním Lily. James upaloval zkratkama dolů, z čehož vznikla honička po celém hradě.
„Siriusi, zachraň mě!“ křičel James. Otočil celou dráhu zpět k portrétu. Probíhal okolo závěsu zároveň s Lily, která byla na druhé straně průchodu. Lily se zastavila. James doběhl k Buclaté dámě, okamžitě zaječel heslo a tryskem běžel do pokoje. Sirius viděl jen černovlasou šmouhu. Za pár sekund okolo něj proběhla rudovlasá šmouha.
„A jéje, to je průser…,“ zabědoval Sirius.
„Říkals něco o průseru?“ ozvalo se za ním. Za jeho zády stála Ewelin. Sirius ztuhl.
„Remusi?“ zakňučel. Ewe se spokojeně usmála. Hned na to se ozvalo venku praskání a svištění. Vypukl ohňostroj.
„Hele, podívej!“ ukázal ven z okna věže Sirius. Ewe otočila hlavu a Sirius okamžitě vystartoval ke schodišti. Přede dveřmi jeho ložnice stála naštvaná Lily. Sirius ji odstrčil, vrazil do dveří a zase je rychle přibouchnul.
„Ty jo, myslím, že letos jsme si kanady užili nadosmrti víc než dost,“ vydechl Sirius.
„Ta bláznivá zrzka mě honila po celý škole!“ postěžoval si James.
„A Ewelin si chtěla pěkně smlsnout,“ přidal se Sirius, „ a navíc mě zajímá, jak se sem teď dostane Remus.“
„O ou, na to jsme nepo-“ začal James. Pak do pokoje vstoupil rozcuchaný Remus s roztrženým tričkem.
„Co se ti stalo?“ zeptal se ho James, který zadržoval smích.
„Co asi!“ vyštěkl Remus, „ ty holky si na mě počkaly a zrychtovaly mě!“
„No, my jsme jim utekly…,“ přiznal Sirius.
„To je jasný, všechno to spadlo na mě!“
„Sorry kámo, trochu jsme to nedomysleli. Nevěděli jsme, že jsou tak šílený.“
„To si ještě odskáčete.“
„Ale ne, jak asi budeme zvládat školu?!“ strachoval se Sirius. Remus radši zalezl do koupelny a dal si teplou sprchu.
„Myslím, že jsme přišli o ohňostroj,“ podotkl zklamaně James.
„Já jsem teda rád, že jsem přežil,“ řekl Sirius.
„Chudák Remus.“
„Chudák.“ Chvíli bylo ticho, ale pak se oba rozchechtali. Takže to vlastně byl víc než povedený Silvestr!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář